Do parku!

16. června 2012 v 15:00 | **Any** |  Každodenní příběhy

Boj o lavičku Úžasný!

Dnes jsem se s M rozhodla jít provětrat. Ze začátku to bylo něco na ten způsob, že toho spoustu ujdeme apod., ale pak lenost zvítězila a usedly jsme na lavičku do parku. Stály jsme celkem dlouho, bylo pěkně, sluníčko pražilo a senioři se šli projít.
"No to je fajn, že tu neudělaj víc laviček!" stěžovala si M. "Hm," přitakala jsem. Byla jsem ráda, že žiju. To bylo pořád: Zítra bude kosa, zítra bude pršet, zítra bude chladno... No, holt jsem si ráno vzala dlouhý džíny a v nich je vám pak celkem dost horko. Zafoukal větřík. "Jééééé," zvolala M a nastavila se proti horkému vánku. Stály jsme celé vyčerpané a najednou vidím, že na druhém konci parku nějaký dědeček vstává z lavičky. Chytla jsem M za ruku a vyrazila vpřed. "Eh! Co blbneš?!" křičela ale běžela za mnou. K lavičce se ale z pozarohu dobelhala nějaká paní o berlích, sedla si začala si číst noviny. Zastavila jsem se, objasnila M naši běhačku a posmutněla. M povytáhla obočí: "Aha.. No.. Tak to je fajn!" mlaskla a založila si ruce na prsou. Paní s novinama se začala zvedat. Ukázala jsem na ni. M se pousmála a "nenápadně" jsme se začaly přibližovat k volné lavičce. Paní se opřela o berle, zamžourala na kostelní hodiny a opět si sedla...

Nakonec jsme to už chtěly vzdát, ale najednou! Krásná, volná lavička a přímo před námi. Sedly jsme si, oddychly a usmívaly se. Najednou se přihnal nějaký starší pán a vypadal, že si chce sednout, tak říkám: "Pojďte si sednout tady," vstala jsem a pomohla vstát i M. Ale co... Alespoň na chvíli jsme měly lavičku vybojovanou! Mrkající

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama