Červen 2012

Do parku!

16. června 2012 v 15:00 | **Any** |  Každodenní příběhy

Boj o lavičku Úžasný!

Dnes jsem se s M rozhodla jít provětrat. Ze začátku to bylo něco na ten způsob, že toho spoustu ujdeme apod., ale pak lenost zvítězila a usedly jsme na lavičku do parku. Stály jsme celkem dlouho, bylo pěkně, sluníčko pražilo a senioři se šli projít.
"No to je fajn, že tu neudělaj víc laviček!" stěžovala si M. "Hm," přitakala jsem. Byla jsem ráda, že žiju. To bylo pořád: Zítra bude kosa, zítra bude pršet, zítra bude chladno... No, holt jsem si ráno vzala dlouhý džíny a v nich je vám pak celkem dost horko. Zafoukal větřík. "Jééééé," zvolala M a nastavila se proti horkému vánku. Stály jsme celé vyčerpané a najednou vidím, že na druhém konci parku nějaký dědeček vstává z lavičky. Chytla jsem M za ruku a vyrazila vpřed. "Eh! Co blbneš?!" křičela ale běžela za mnou. K lavičce se ale z pozarohu dobelhala nějaká paní o berlích, sedla si začala si číst noviny. Zastavila jsem se, objasnila M naši běhačku a posmutněla. M povytáhla obočí: "Aha.. No.. Tak to je fajn!" mlaskla a založila si ruce na prsou. Paní s novinama se začala zvedat. Ukázala jsem na ni. M se pousmála a "nenápadně" jsme se začaly přibližovat k volné lavičce. Paní se opřela o berle, zamžourala na kostelní hodiny a opět si sedla...

Nakonec jsme to už chtěly vzdát, ale najednou! Krásná, volná lavička a přímo před námi. Sedly jsme si, oddychly a usmívaly se. Najednou se přihnal nějaký starší pán a vypadal, že si chce sednout, tak říkám: "Pojďte si sednout tady," vstala jsem a pomohla vstát i M. Ale co... Alespoň na chvíli jsme měly lavičku vybojovanou! Mrkající


Čtenářský deník

15. června 2012 v 12:00 | **Any**

Jeden den = tři knihy! Osm hodin = jedna kniha.. KDY MÁM SPÁT?!


Nevím jak vás, ale mě osobně dokáže celkem slušně naštvat, když se vám donese, že do zítra má být přečteno 10 knih do čtenářského deníku.. Mám jich sedm.. Takže to je: jeden den = tři knihy. Pro upřesnění, musíme za školní rok přečíst 10 knih, pět vlasní výběr a pět si vybrat ze seznamu doporučených. Samozřejmě, mi zbývá dočíst z té kategorie doporučených..

Kamarádka (budeme jí říkat třeba "M" =)), která se vše dozvěděla až ode mne se ale vůbec nevzrušovala a jen prohodila: "OK! To zas zkopčim z netu," a začala si ze skříňky rvát tašku. Povytáhla jsem obočí: "Jo? Já to asi přečtu..". Taška byla venku, teď přišly na řadu boty: "Se s tim nechci zabejvat, a navíc, teď mě ani knížky nějak neberou!". Boty máme. Stojím tam a přemýšlím, jestli nezvolím Mčinu metodu zápisu, ale ihned na to si vše zakážu s tím, že lehčí bude to přečíst. "No a co když na tebe přijde?" opáčím a snažím se M převrátit na "stranu dobra". Ta se otočí a nevzrušeně zamumlá: "Prosimtě! Víš kolik toho čte.. Vsadila bych se, že poloviny těch bichlí ani nečetla!". Hm.. Asi má pravdu: "Hm.. Je to možný.." uzavírám konverzaci, ale stále si v duchu stojím za svým a hodlám všechny tři knihy řádně přečíst. M si zamyká skříňku: "Jdeme na oběd? Už mám hroznej hlad!"

To bylo na úvod, vlastními slovy ;)
Myslím, že to není nejhorší a doufám, že se článeček bude líbit! Bude podávat průběžné informace ;)

P.S.: Vím, že čtenářský deník není úplně nejzáživnější téma pro první článek, ale co, každý den nemůže být plný dobrodružství, ne?

**Any**